Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

Jmenuje se Anie - dle PP Annien z Kulivé hory a jsem fenka maďarského krátkosrstého ohaře. Narodila jsem se 14.6.2007 v chovatelské stanici Kulivá Hora. Moje maminka je Wendi z Tismenic a tatínek Scharmarkash Kisasszony NICK (import Holansko). Celkem mám 8 sourozenců - 5 sestřiček a 3 brášky.

Moje rodná chovatelská stanice se nachází v okrese Praha-západ asi 3 km západně od města Černošice. Moc krásná lokalita, pro maďaráčky jako dělaná. Pole, louky, lesy...

Když mi byly dva měsíce, přijeli si pro mě noví páníčkové -  Eva a Vráťa, byla jsem z toho celá vykulená, kam to s nimi jedu a co teď se mnou bude???  Ale brzo jsem zjistila, že se budu mít stejně pěkně jako u maminky a sourozenců.

První dny po odloučení od hafaní rodiny jsem trávila na chatě na Tetíně u Berouna, kde se mi moc líbilo. Mohla jsem tam prozkoumávat zahradu, ničit záhonky, baštit kytky a hlavně se seznamovat s mojí novou rodinou. Pokaždé mám radost, když sem na víkend přijedeme, protože vím, jak si tu budu moc lumpačit J

Nejdřív se mi v noci moc stýskalo po mamince a sourozencích, chtěla jsem se mazlit, tulit a hlavně nebýt ani chvilinku sama. Moje oblíbená usínací poloha byla u páníčků na klíně, ale pak mě přendali do pelíšku a sami si zalezli do jejich obřího pelíšku, který se mi pořád tak moc líbí, ale mě do něj pustit nechtějí.

Teď už jsem velká holka a zvládám spát sama v pelíšku. A když se mi v noci někdy začne stýskat, tak se musím jít podívat na paničku, jak pěkně spí, abych jí vzbudila, jsem totiž trošku potvora J Panička mi odvede zpět na místo, pohladí mě a dá mi povel „zůstaň“ a já teda zůstanu, i když páníčkův pelíšek mi připadá pořád lepší než ten můj.

Páníčkové mě od prvním dnů začali cvičit, první slova co jsem pochopila bylo moje jméno Anie a fuj, to jsem slýchávala opravdu často, zvláště když jsem si nejlépe hrála, třeba s botami, tak to bylo pořád samé fuj fuj fuj.

Postupně jsem se pak učila: sedni, daun, místo, ke mně a zůstaň. Panička to se mnou trénuje, asi abych to nezapomněla. Povel k noze taky už docela umím, ale moc mě to nebaví.

Když vyrážíme do přírody a to já se všeho nejradši, protože si můžu běhat hezky na volno a čmuchat, tak mě panička přivolává píšťalkou a to jsem pašák, protože na písknutí skoro pokaždé přiběhnu. Páníčkové jsou nadšený, jaká jsem chytrá a učenlivá J

Obrazek