Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem se měla o víkendu

9. 12. 2007

Víkendy mám moc ráda, páníčkové jsou pořád se mnou a odpoledne jdeme na velkou procházku a to je prima. V sobotu jsme byli na vychajdě opět s Bosíkem a jeho paničkou Vladkou, běhali jsme po loukách a ve vysoké trávě, prostě super čmuchání, občas jsme vyplašili bažanta a i jsme potkali srnečky.

Večer panička pekla cukroví, no tolik vůně a tolik teplíčka, to bylo blaho, tak jsem se preventivně uložila hned vedle trouby, aby mi tu vůni nikdo nevyčmuchal a teplo jsem měla hned z první ruky.

V neděli byla procházka docela adrenalin, opět jsme byli s Bosem a Vlaďkou, už jsme se pomalu blížili k domovu a paničky si pochvalovali, jak na nás na loukách pěkně vidí, oproti lesu, kde se jim rádi schováváme a jen co to dořekly, uběhlo pár minut a my hafušové byli fuč.

Co vám budu povídat, chytili jsme stopu, tak jsme to šli prozkoumat. Paničky chvíli čekaly, jestli se nevrátíme a my jsme se k tomu neměli, tak nás začali volat zpět. Moje panička pískla na píšťalku, když jsem ji zaslechla, začala jsem se vracet zpět k paničce, zato Bosík vzal roha a vrátila jsem se bez něj.

Bosík se pořád nevracel, tak začala pátrací akce. Panička mi říkala, ať hledám Bose, ale nemohla jsem vůbec chytit jeho stopu. Mizera jeden, byl od nás přes dvě louky a potok. Po 20 minutách, když už jsme byli všechny tři nešťastné, že se Bosík nefinitivně ztratil, jsme slyšely, jak v dáli štěká. Honem jsme vydaly tím směrem a najedou Bosík na nás kouká  z druhého břehu potoka. Radost jsme měli, že jsme konečne komplení a nastal problém číslo dvě....

Bosík se bojí vody a za žádnou cenu nechtěl do potoka vlézt. Asi po 10 minutách jsme viděli letícího Bose, jak se snaží přeletět potok, bohužel se mu to úplně nepovedlo, přistál ve vodě, ale už byl konečně u nás. Tak paničky doufají, že až o víkendu zase vyrazíme, tak to nebude už takový adrenalin.

PS: Bosík z toho koupání v potoce nastydnul a má rýmičku.

Obrazek

Krmení dravé zvěře